Meky - víc napřed, než jsme si kdy mysleli

Od chvíle, kdy Meky Žbirka v listopadu 2021 nečekaně zemřel, jako by byl ještě populárnější než dřív. Ačkoli si na nezájem fanoušků nebo slabou návštěvu koncertů jistě nemohl stěžovat, zdá se, jako bychom jeho skutečný význam plně docenili až po jeho odchodu. Koncerty k jeho nedožitým sedmdesátinám, které proběhly v Londýně, Praze a Bratislavě byly nejen jakousi demonstrací obdivu a lásky předních představitelů současné české a slovenské hudební scény k tomuto jejímu veteránovi, ale zároveň přehlídkou skvělých písní, které zná v této zemi prostě každý. Čtyři hudební ceny Anděl, které Meky Žbirka in memoriam obdržel za svoje finální album Posledné veci, jež v Londýně dotáhl jeho hudebně mimořádně talentovaný syn David, už se daly vnímat skoro jako samozřejmost – to album v kontextu domácího popu skutečně čnělo: ukotvením v klasickém písničkovém přístupu a zároveň v moderním myšlení obou generací tvůrců.

Na festivalu Metronome Prague 2023 přichází na řadu další připomínka Mekyho Žbirky. Projekt má název Nemoderný chlapec z ulice poznania a byl připravován ještě za Žbirkova života. Zpěváka měla na koncertech doprovodit česká skupina Midi Lidi a po mnoha letech se měl vrátit také ke spolupráci se svým někdejším dlouholetým uměleckým partnerem Lacem Lučeničem. Protagonistova smrt přípravy přerušila, nicméně Midi Lidi s Lučeničem se nakonec dohodli zajímavý nápad dotáhnout a zrealizovat.

Repertoárově se vychází ze zlomových tří alb Mekyho Žbirky, na nichž má Laco Lučenič velmi zásadní muzikantský a hlavně producentský podíl: Nemoderný chalan (1984), Chlapec z ulice (1986) a Zlomky poznania (1988). Na nich se Žbirkovi a Lučeničovi povedlo představit – v rozporu s názvem prvního zmíněného alba – ryze moderní vizi popového zvuku, ve kterém měla zásadní podíl elektronika. Šlo o ryze studiové projekty, při kterých Lučenič nahrával sám většinu nástrojů a hledal nejaktuálnější možnosti využití syntezátorů a bicích automatů, jakož i zajímavých zvukových modulací „živých“ instrumentů, zatímco Žbirka se soustředil nejen na psaní písní a někdejší textařský svět Kamila Peteraje vyměnil za svůj civilní pohled na současný svět a vztahy, ale také na nalezení nové pěvecké polohy. Z dnešního pohledu můžeme říct, že se dvojici Žbirka – Lučenič podařilo to, k čemu se musely, alespoň u nás, mladší generace hudebníků teprve propracovávat: mít zároveň hluboký muzikantský grunt a zároveň zcela přirozený zájem o to, co se právě ve světové hudbě aktuálně děje, umět to přefiltrovat vlastním talentem, autorským rukopisem a interpretačním výrazem, a v neposlední řadě dokázat oslovit skutečně široké publikum mnoha jasnými hity, které z tohoto období pocházejí.

Není nic divného na tom, že právě taková poloha vzrušuje českou skupinu Midi Lidi. Už v roce 2008 natočila vlastní verzi písničky Do člna právě ze Žbirkova alba Nemoderný chalan. Kapela od začátku bádá po propojování elektroniky s různými žánry včetně popu, typický je pro ni nadhled i důraz na vizualitu jejího projevu, ať už jde o koncerty nebo videoklipy. „Pro mě jsou ta tři alba vlastně taková existenciální elektronická trilogie. Takové Mirovo a Lacovo přiznání k tomu, jaké moderní zvukové a stylové trendy jim tehdy učarovaly a také mnohem osobnější vstup do lidských duší,“ říká o třech Žbirkových albech, z nichž se do současného projektu vybíralo, leader Midi Lidí, zpěvák Petr Marek. Který mimochodem ve svém vedlejším projektu Muzikant Králíček už v roce 2012 „vyznal lásku“ Mekymu Žbirkovi v písničce Páči sa mi M.Ž.

Projekt Nemoderný chlapec z ulice poznania bude patřit na festivalu Metronome Prague 2023 bezpochyby k tomu nejzajímavějšímu, už pro svoji unikátnost. A také pro možnost připomenout si tvůrce, který byl ve své tvorbě možná víc vepředu, než jsme si kdy uvědomovali, a na něhož rozhodně stojí za to dnes navázat.